Zvuky, čas dňa či priveľa jedla alebo pitia zmenia podobu textu...
Zuska Kepplová vystudovala dramaturgii a scénáristiku na filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Doktorandské studia absolvovala na Středoevropské univerzitě. Dále studovala na State University of New York. Učila na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, na Budapešťské univerzitě a Fakultě humanitních studií Karelovy univerzity v Praze.
S povídkou Baladička zvítězila v 9. ročníku soutěže Poviedka 2005. V prózách popisuje svou generaci – Buchty švabachom (2011). Nabízí generační výpověď o hledání místa v globalizovaném světě, o životních zkusenostech v cizině a o domově. Je finalistkou ceny Anasoft Litera v letech 2012 a 2016. Její Buchty švabachem nyní vycházejí v češtině ve Větrných mlýnech.
Je tradičním „druhem“ umělkyně, která ke tvorbě potřebuje klid a samotu. „Rada píšem v prázdnom byte, večer, nie príliš najedená. Znie to smiešne, ale zvuky, čas dňa či priveľa jedla alebo pitia zmenia podobu textu a už viem, že nebude dobrý. Nie je to žiadna alchýmia, len najlepšie podmienky pre sústredenie sa na určitý typ práce. Redigovať potom môžem aj v kaviarni, aj keď vlastne najradšej píšem a prepisujem celkom neštýlovo doma alebo v knižnici. Asi sa tak vyhýbam miestam, kde by sa mi niekto mohol nahnúť cez rameno, pozrieť sa na textový polotovar a spýtať sa, čo robím, ja by som nevedela zaklamať a potom by som musela hovoriť obsah zamýšľaného textu a striehnuť, ako sa poslucháč tvári,“ prozradila na sebe v rozhovoru pro slovenské Literární informační centrum.
„Pri práci s vlastnými textami aj s textami iných som si všimla, že dobré písanie je o neustálom hľadaní... – ak sa všetko povie, skĺzavame do akejsi doslovnosti a čitateľovi sa tak ponúka jediné (ploché) riešenie; ak sa zase priveľa utají, text zostane príliš introvertný, obracia sa čitateľovi chrbtom.“
„Alejandra si psala projev, který se chystala přečíst v pracovní skupině. Dál chodila denně do skupin a na shromáždění na Liberty Square. Podzim byl teplý, mírný. Přece jen ale bylo lepší spát v bytě. Jak se ochlazovalo, vedení města začalo s demonstranty ztrácet trpělivost. Starosta Bloomberg dal pod záminkou péče náměstí uklidit a vyčistit. Na ceduli připevněné k zátarasu stálo: Na tomto místě je zakázáno vztyčovat obytné objekty, jakož i napínat lana k zavěšení plachet, pokládat na zem podložky na spaní, odkládat tašky s oblečením na lavičky...“ napsala autorka v povídce, která vyšla v Hostu v roce 2012 – ze slovenského originálu „Besné noci“ přeložil Marek Sečkař.
