Jiří Hájíček: Nový literární hrdina nebude melancholik
Jihočeský spisovatel Jiří Hájíček je držitelem dvou cen Magnesia Litera. Ve svých díle se drží svého kraje, v němž hledá svá románová i povídková témata. Na hledače zelených vltavínů se zaměřil v díle Zlodějích zelených koní, na zatopené vsi před stavbou Jaderné elektrárny Temelín zase v Rybí krvi. Narodil se v roce 1967 v Českých Budějovicích, kde vystudoval Vysokou školu zemědělskou. Pracuje jako bankovní úředník, ale proslul jako prozaik a „realista českého venkova” po druhé světové válce.
Je autorem povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), novel Fotbalové deníky (2007), a románů Zloději zelených koní (2001, zfilmováno 2016), Dobrodruzi hlavního proudu (2002), Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012) a Dešťová hůl (2016). Nyní přichází brněnské nakladatelství Host s jeho novinkou Plachetnice na vinětách.
Hrdinkou nové knihy je rozvedená docentka literatury, která vzpomíná na dětství, možná proto, že tak vlastně vítá stáří. Dějem se prolíná linka rodinných pří, ale její prázdninový pobyt v Českém rozjiskří románek s mladým knihkupcem.
„Najednou jí nervy rozdrnčel ostrý zvuk telefonu. Vyzvánění šlo ze zadní kapsy jejích kalhot, od zadku se vibrace rozlézaly po páteři nahoru. Sáhla pro plochý mobil, hned jí z dlaně upadl do umyvadla. Zažloutlá keramika byla suchá. „Policie České republiky, strážmistr Soukal. Vy jste Marie Solecká?“ nabídl Host ukázku z nové knihy, která by se měla objevit v květnu 2020.
Na svých festivalových vystoupeních na Měsíci autorského čtení se Hájíček dotkl i smyslu autorských čtení. „Čtení jsem absolvoval hodně a někdy si své texty čtu i nahlas a představuji si, jak ten text budou asi vnímat čtenáři,“ popsal.
V časopise Host se autor vyjádřil také k nouzovému stavu, který vyhlásila česká vláda v souvislosti s coronavirem. “Jisté ale je, že tahle epidemie jednou skončí. Doufám, že brzy. A zase se rozběhne normální život, budeme se scházet na ulicích a v kavárnách a v divadlech. A spousta věcí, které nám předtím připadaly obyčejné a běžné, se nám pak třeba tak obyčejné zdát nebudou. Těším se na to.”
„Nový literární hrdina nebude melancholik, ale bude bojovník a půjde do boje, což si myslím, že je teď potřeba,“ řekl před časem na MAČi v debatě po jednom ze svých autorských čtení.
Nabídl také svůj pohled na devadesátá léta v tuzemské literatuře. „Devadesátá léta jako by chtěla na minulost zapomenout a začít znovu, ale teď se řada mých vrstevníků, kterým je plus minus čtyřicet, začíná obracet a dívat se do minulosti. Zní to jako klišé, ale zřejmě si uvědomují, že tam jsou kořeny k pochopení dneška. Třeba Radka Denemarková a její Peníze od Hitlera. Myslím, že pro mou generaci přichází doba, kdy se ptáme našich otců na léta reálného socialismu, máme už odstup, protože nás to zasáhlo jen zkraje dospělosti. Jako se mladí v Německu ptali svých rodičů, co vlastně dělali za Třetí říše.“
