Radek Fridrich: Učit literaturu předpokládá jistou lstivost...

Básník, publicista, překladatel a učitel Radek Fridrich se narodil v roce 1968 v Děčíně a patří k osobnostem českých Sudet. „Při čtení vašeho životopisu jsem narazil na to, že jste výtvarný autodidakt. Můžete vysvětlit, o co jde?“ optal se před čase Radka Fridricha autor rozhovoru pro web UJEP.

„Výtvarný autodidakt znamená samouk, nikdy jsem žádnou výtvarnou školu nestudoval, malovat vůbec neumím, ale zhruba od dvaceti let lepím koláže a vytvářím frotáže, které pak kombinuji s písmem. Často se pak stane, že je má sbírka doprovázená právě takovými drobnými ilustracemi,“ odpověděl autor.

V debatě po svém čtení v Brně v roce 2012 přiznal, že učit literaturu, předpokládá jistou lstivost. S publikem se básník bavil velmi otevřeně a zmínil i to, proč není Mácha „jeho“ básník.

Jedná se o autora, který nebásní „jen tak“. U pražského nakladatelství Dybbuk vydal knihu fónické poezie Ptačí řečí. „Jedná se o přepisy ptačích zvuků do krátkých básní. Pracuji zde s rytmem, opakováním, s vyslovitelnými i skoro s nevyslovitelnými hláskovými skupinami a přijde mi, že se jedná snad o vtipnou poezii. Dokonce jsem básně nahrál a pověsíme auditivní verzi na web labelu Červený kůn, jenž vede můj kamarád František Řezníček z Děčína,“ uvedl Fridrich v dubnu 2017 pro Ústecký deník.

Básník ve své tvorbě staví na severních Čechách a německém vlivu v bývalých Sudetech. Je držitelem Magnesie Litery za poezii 2012. Jeho tvorba vyšla v angličtině či v polštině. 

Radek Fridrich je členem skupiny Demi-Monde, která se prezentovala zejména v Klubu Pant (viz Almanach Pant, 1990–1995). V polovině 90. let proslul jako organizátor básnických setkání ve Žlebech u Děčína (spolu s Tomášem Řezníčkem) a od roku 2000 také multimediálního festivalu – děčínského Zarafestu. Příležitostně se věnuje výtvarnému umění.

Publikovat začal ve studentském časopise Spirála, později v Okruhu a Welesu. Nyní je vysokoškolským učitelem na PF UJEP v Ústí nad Labem, kde učí českou a světovou literaturu.

Fiedlerka 

Můj zivot? Mý trápení?
Po škole sem zůstala doma
a furt pracovala.

Pak sem si vzala svýho muže,
měla s ním tři děti
a starala se vo ně.

Vobyčejnej život
vobyčejný ženský.