Fyzický básník Petr Váša přečetl „úplně konvenčním způsobem bez jakéhokoliv dovádění“ několik úryvků z povídkového románku Tomatom (2014) a představil se publiku „nefyzicky“, obyčejně. Na prozaickou knihu volně navazují jeho další publikovaná díla: snový románek Sni (2015) a obrazový románek Vida (2016).
Své knihy autor doprovází vlastními kresbami. Originální umělec a improvizátor, vůdčí postava kapely Ty syčáci a legendární frontman brněnské alternativní grupy Z kopce v minulosti učil na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.
V knize Tomatom vystupují čtyři postavy. „Zpěvák, tanečnice, psycholog a studentka vědy o náboženství zachraňují svoji realitu pomocí působivého akčního umění. Pomocí magie slov, zvuků, gest a pohybů často nenápadně mění svět...“ přečetl Váša ze záložky knihy.
„Od svých počátků jsem pracoval s alteregy... To je pro mě dobrá definice alterega, abyste měli nějaké neviditelné kamarády, aby to byli opravdoví kamarádi, tak je potřeba, aby vám byli blízcí, ale zároveň aby se od vás dostatečně lišili,“ vysvětlil. „Poprvé jsem s těmi postavami začal pracovat opravdu vážně, poprvé bylo mým cílem, aby ty postavy ožily a promluvily,“ dodal výklad k původu postav v knize.
Jeden dotaz připomněl dávný rozhovor, ve kterém Váša označil inspiraci pro své texty a příběhy za jakýsi pantheon božstev. „To vzniklo na filosofické fakultě, s kamarády jsme odcházeli zcela otřeseni z hodin antické kultury. Nám to připadalo legrační a říkali jsme si, že to bysme dovedli taky si vymyslet, připadalo nám to jednoduché. To samozřejmě odvolávám! Celý život poté se zabývám láskyplným vztahem k mytologii... Protože to byla ta éra dekadentního komunismu, tak jsem si říkal, když jsem psal pro své první kapely ty šílené naštvané expresivní texty, že bych to na tomto mohl postavit a vytvořit nějakou svoji mytologii, aby odpovídala tehdejší současnosti. Dostal jsem se k jedinému „božstvu“, které se jmenovalo Nuda. S velkým EN a to bylo podstatně větší než u Baudelaira nebo Alberta Moravii,“ rozvyprávěl se.
Diváci se nepřestávali divit, očekávali fyzickou aktivitu nebo aspoň rychlou pětiminutovku kolem stolu. „Dneska to nedělám... Připravoval jsem se v divadelním baru. Nějací dva lidi přišli k mému stolu, když viděli, že odcházím. Omluvně mně říkali: My vás už známe, tak radši půjdem na pivo. Já jsem ale říkal, že dneska to bude jiné. Tak začali váhat, když se dozvěděli, že budu jenom číst,“ vylíčil historku. „To je asi nejvíc šokující, co vám můžu nabídnout,“ rozesmál sál Váša.
„Musím upřímně říct, že mě to baví. Moje jedna z hlavních pochyb, když jsem psal tu knížku, byla ta, jestli se mně povede tu energii a elán a rytmus a ty pocity, které znám z pódiového vystupování, přenést do tady té prózy,“ svěřil se dále. „V některých pasážích mám pocit, že to je ono, což je pro mě objev a raduju se z toho.“
„K čemu to všechno je nebo co z toho člověk může mít? Odpověď zní: zajímavý život,“ shrnul nejen svou prozaickou knihu, ale i snahy zorientovat se v různých ideologiích.