„Ahoj děcka, já jsem Patrik Linhart alias bílý Čech..“

„Ahoj děcka, já jsem Patrik Linhart alias bílý Čech,“ uvítal v roce 2013 rozesmáté publikum MAČe tento spisovatel a výtvarník, hlavně však nehledaný performer a mystifikátor ze Sudet. A téma Sudet dávkoval i ve svých literárních postřezích, básních a textech všeho druhu. 

Linhart se narodil v Duchcově a vystudoval na inženýra ekonomie, ale pracoval jako personalista, pomocný úředník, ekonom, učitel na střední škole, sociální pracovník, novinář i v dalších profesích. Linhart je prostě zábavný a ničím neohraničený živel, který musel logicky skončit na volné noze. Takže umělec.

Publikuje pod řadou pseudonymů. Působil v radikálním baletu Vyžvejklá bambule, který se nebál podle svědectví brněnského malíře a básníka Ivana Krajíčka uspořádat svá vystoupení i v homosexuálních podnicích v dobách, kdy si na vousaté dřevorubce hráli hlavně chlapíci v gay barech, a ne hipsteři v kavárnách.

„V tanku jdu do práce,“ přednáší Linhart. „I lidé jako já mají děti,“ dodává a čte báseň o dialogu se synem o tom, zda ještě stále žije neandrtálec. Tvoří nová slova - třeba „Čechovač“. A pak přidává poctu kapele The Plastic People of the Underground.

Veselo a milo na tom čtení bylo... Před začátkem čtenářské diskuze si oblékl košili policejní uniformy, protože si prý můžeme oblékat jenom uniformu našeho státu. Má ji od svého kamaráda z divadla Bambule, přiznal hned.

„Jednou jsem mluvil o těhotenství a ta pořadatelka toho čtení byla těhotná a utichla. A pak mi nechtěla dát peníze za vystoupení,“ prozradil, že i na jeho čteních nemusí vždy vládnout atmosféra klidu, míru, nadsázky, a tudíž i pochopení.

„Když píšu, tak mám pod sklem galerii svých oblíbených kámošů Váchala, Klímu... a moje holka si myslí, že jsem teplej... Nikdy jsem nemluvil s Karlem Čapkem, to je takové divné,“ zauvažoval nahlas.