„Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století“
Spisovatel Tomáš Zmeškal napsal svou prvotinu ještě coby středoškolský profesor. Na vydání čekala tři roky. Záložka debutu Milostný dopis klínovým písmem (2008) je stručná: autor „se narodil roku 1966 v Praze, vystudoval anglický jazyk a literaturu a v současnosti pracuje jako středoškolský učitel“.
Jeho románový debut – fabulovaná i dokumentární bilance společensko-kulturních proměn druhé poloviny 20. století – „je chvílemi bizarně magický, s nepopiratelným náboženským přesahem, nejlépe vystižitelným slovem ,vytržení‘; posléze stroze vyprávěcí, jinde rafinovaně konstruovaný a propočítaný,“ napsal Petr Fischer.
„Zajímala mě nejen historie rodiny, ale i jakým způsobem je vyprávěná a jak to vyprávění vnímáme. Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století, ale zajímalo mě, jak věci cítíme dnes. Když jsou konvence předminulého století už za námi, nemusíme se do nich nutit,“ vysvětlil v rozhovoru pro Českou televizi autor.
Je autorem tří próz: Milostný dopis klínovým písmem (2008), Životopis černobílého jehněte (2009) a Sokrates na rovníku (2013). O té poslední Klára Kubíčková napsala: „Zásadnější než rodinný příběh je tu historie vztahu mezi Evropou a Afrikou. Nespravedlivá, krutá. A zoufale neznámá. ... Sokrates na rovníku otevírá oči. Doufejme, že nadlouho, či ještě lépe natrvalo.“
Na festivale Měsíc autorského čtení četl úryvky právě z knihy Sokrates na rovníku, o které říká, že je dokumentárním románem a zároveň autobiografickou knížkou o své rodině a dlouholetém hledání svého otce.
Tomáš Zmeškal je člen PEN klubu, pedagog, překladatel, lektor a krátkou dobu pracoval i na Ministerstvu vnitra. Získal Cenu Evropské unie za literaturu, Cenu Josefa Škvoreckého, v Lidových novinách získal 2. místo v anketě Kniha roku 2009.
Jedním z témat jeho psaní je motiv hledání svého otce. „Z Konga mám otce, byl jsem se tam i podívat a dlouhodobě sleduju jak politický, tak i historický vývoj, ale tím, že jsem narozen v Praze, můžu to sledovat jenom z té české, respektive středoevropské perspektivy,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum.
„První román byl pro mě největším úspěchem, ale za úspěch považuji hlavně to, že si moje knížky našli okruh čtenářů, že je to baví číst a zajímá je, co tvořím. Pro mě jako autora je nejpodstatnější, že občas mají čtenáři různé dotazy a zajímají se i o pozadí mých textů. To je pro mě hodně důležité,“ poznamenal.
