Diana Anfimiadi (Anthimiadou) je básnířka, novinářka, překladatelka a lingvistka, doktorandka na Lingvistickém institutu Státní univerzity v Tbilisi. Působí i jako editorka elektronické knihovny lib.ge. Vydala čtyři sbírky poezie a knihu povídek. Byla nominována na řadu prestižních ocenění a je držitelkou dvou nejvýznamnějších gruzínských literárních cen. Její tvorba se vyznačuje lidskými básněmi plnými emocí a přímých sentimentů. V nejnovějších dílech experimentuje s kulinářstvím v literatuře – obě umění propojila například v prozaických textech Osobní kulinářství nebo Věštíme z marmelády.
Spisovatel, reportér a čechofil. Je jedním z nejznámějších polských novinářů. Byl prvním člověkem, který v polské televizi pronesl slovo „orgasmus“. Věnuje se kultuře a historii České republiky. Je autorem například knihy Gottland (2007). Jeho nejnovější dílo nese název Projekt Pravda (2016), které je o hledání smyslu života a vyrovnávání se s těžkou životní situací. Na osobní pravdu se ptal slavných osobností i náhodných cestujících ve vlaku, návštěvníků kaváren, lidí na ulici.
Jeden z nejproduktivnějších a nejvydávanějších gruzínských autorů. Narozen 1972, v roce 1996 vystudoval Fakultu žurnalistiky na Státní univerzitě v Tbilisi. První z jeho povídek se objevily v literárních časopisech v roce 2000; od té doby vydal na deset knih, od románů a povídkových sbírek po knihy básní. Jeho povídky byly přeloženy do deseti jazyků, jedna celá povídková sbírka pak vyšla v německém překladu pod názvem Der Geschmack von Asche. Khvedelidze je držitelem řady literárních ocenění, včetně ceny Saba (kterou získal hned dvakrát), Ceny literárních mostů udílené na Mezinárodním festivalu (Baku, 2010) a ceny za nejlepší povídku ruského literárního časopisu Oktjabr (Moskva, 2009). Autor žije částečně v Tbilisi, částečně v Káthmándú a jednu ze svých nejnovějších knih, Namaste, věnoval své východní zkušenosti a objevení buddhismu.
Absolvovala divadelní režii, na Karlově univerzitě vystudovala finštinu a finskou
literaturu. S rodinou žije v Tampere. Píše slovensky a finsky. Napsala dva romány 27 alebo Smrť vás preslávi (2010) a Antihrdina (2015). Publikovala knížky pro děti Mimi a Líza I, II (2013, 2015), Žirafia mama a iné príšery (2013), Princezná opica (2012), Lodníci na Mississippi (2012) a Severnejšie ako na sever (2005). Říká: „Pokud chceš, aby ti lidi rozuměli, nebuď ironická.“
Polská autorka do literatury vstoupila ve třinácti letech sbírkou Okolicy Poetów, následoval první román Toksymia v roce 2009 a reportáž Bukurešť v roce 2013. Rejmer vyniká groteskním smyslem pro humor a zálibou v morbidnosti. Čerpá z rozhovorů a pozorování. Poslouchá lidi v tramvajích. Název knihy Toximie vznikl složením dvou slov: toxin (= jedovatá látka) a alexitymie (= neschopnost chápat, nazývat a vyjadřovat emoce). Román se dotýká osudů několika obyvatel Varšavy, kteří se snaží navazovat vztahy, ale neangažovat se v nich.