Proti světu se nevymezoval, byl takový, jaký byl...

Pavel Řezníček se narodil 30. ledna 1942 v Blansku a zemřel 19. září 2018. Český serrealismus přišel o svého básníka a prozaika.

Řezníček po maturitě pracoval v několika dělnických profesích, na povinné vojně v letech 1961 až 1963 se seznámil s prvními literáty a mnoha dalšími umělci, hlavně pak se surrealisty: Petr Král, Karel Šebek, Stanislav Dvorský, Martin Stejskal, Jan Gabriel, Josef Janda a další.

V Brně vydal několik samizdatových sbírek, které ilustroval Martin Stejskal. Po vojně se z Brna přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutník (s Janem Gabrielem). Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu. Po roce 1989 pracoval na poště a od roku 2002 byl v důchodu.

Napsal řadu surrealistických textů, groteskních povídek i románů. Jeho román Strop vyšel i v italštině a také ve francouzštině s předmluvou Milana Kundery. Pavel Řezníček psal znamenitě i o brněnské bohémě. Nejoblíbenější je první z dílo „bohémského“ opusu – Hvězdy kvelbu.

V knize Vrstva chleba, vrstva vápna, napsal: „Tato kniha, to jsou především vzpomínky. Není to kniha filozofických sentencí, úvah, aforismů a estetických pojednání. Jsou to vzpomínky na lidi, které jsem měl rád, ale i na ty, které jsem rád neměl. Těch druhých bylo asi víc. Rozhodně vám neprozradím, co je smyslem života. Z jediného důvodu: sám to nevím.“

„Proti světu se nevymezuji, jsem takový, jaký jsem. I když hnacím motorem mé tvorby je přece jenom asi určitá vnitřní vzteklost. Rozpoznal to už vůdce českých surrealistů Vratislav Effenberger, který mi v dopise ze dne 1. 2. 1971 napsal: S rostoucím zneklidněním jsem vyhledal sborník Merlin, kde máte Návrat Václava Mrázka (báseň) a nakonec jsem dospěl k tomu, co jsem dřív jinak tušil, že vztek dokáže mnoho, především asi dohnat imaginaci k ohromným iluminacím,“ prozradil v rozhovoru na Novinkách.cz v roce 2003.