Básník, překladatel a orientalista Giorgi Lobzhanidze je považován za jednoho z nejvýznamnějších překladatelů nové generace, který ctí zavedené tradice převádění orientální literatury do gruzínského jazyka. Je autorem výborných překladů celé řady významných děl Orientu, například koránu, perských pohádek, gazelů Džaláleddína Balchího Rúmího nebo Růžového sadu básníka Sa’dího. Zároveň seznámil gruzínské čtenáře i s prací nejvýznamnějších orientálních básníků druhé poloviny dvacátého století, například s dílem Kroky vody Sohraba Sepehrího nebo Znovuzrození Forugh Farrokhzad. Sám Lobzhanidze je autorem pěti úspěšných básnických sbírek. Jeho básně se objevily i v německé antologii gruzínské literatury Ich aber will dem Kaukasos zu.... Autor ve své poezii vyjadřuje „vlastní přístup ke krutosti a bezohlednosti života, zároveň však i k jeho kráse a laskavosti. Způsob jeho vyjadřování je posmutnělý, případně na pomezí mezi ironií a parodií… Jeho poezie je jednoduchá, ale bohatá a mnohovrstevnatá, moderní a prostá patosu…“
Jeden je básník, prozaik, textař a překladatel. Druhý je básník, prozaik, dramatik a publicista. Oba narozeni v roce 1944, oba debutovali v roce 1969: Krátke detstvo kopijníkov (Štrpka) a Sliepka v katedrále (Repka), členové literární skupiny Osamelí bežci. Nakladatelství Protimluv letos vydalo antologii slovenské poezie Osamělí běžci.
Narozen roku 1991, vystudoval režii na Státní filmové a divadelní univerzitě Šoty Rustaveliho. Neotřelý básnický hlas zdánlivě odkazuje na autorovu domovinu, horskou oblast Chevruseti, zároveň však klade do nových rovin i různá umělecká a literární témata. Autorovu prvotinu, básnickou sbírku Vykročit na cestu, vydalo v roce 2012 nakladatelství Intelekti. „Pošetilost mládí, láska k domovu a rodnému kraji,“ píše v úvodu básnířka Diana Anfimiadi. „Drobné etnografické zápisky, moderní poezie v tom nejlepším slova smyslu, hledání sebe samého i Boha.“ Arabuli se v roce 2013 stal hlavním režisérem divadla Dušeti, v roce 2016 pak získal cenu Cinandali v kategorii poezie.
18. 7. 19:00 Lvov
Pracoval jako divadelní a rozhlasový režisér, umělecký šéf Městského divadla Zlín a šéfredaktor Rádia Devín; dnes projektový manažer Rádia Litera a Rádia Klasika. Vydal deset divadelních hier(Hry, 2007) a osm prozaických kníh, naposledy Zu (2011), Naivné modlitby (2013) a Nedeľné šachy s Tisom (2016). „Při mnohorozměrné osobnosti Silvestra Lavríka se nedá jednoznačně určit, zda se projevuje víc jako dramatik, divadelník, prozaik, publicista, anebo jako komentátor kulturního dění, či esejista,“ napsal Peter Valček.
Vystudoval kulturologii a marketingovou komunikaci na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, pracuje v reklamní agentuře, získal řadu ocenění za kreativitu. Publikoval soubor povídek Pštrosí muž (2011) a román Bezprsté mesto (2012). Dosud poslední román Som Paula (2016) je rodinné drama, prezentuje diagnózu dnešní doby. „Kriticky, skepticky, avšak též s fantazií a smyslem pro jemné nuance stylu a žánru. S vysokou dávkou humoru, někdy trochu cynicky, vždy však s texty, ve kterých jsou i použité vulgarismy funkční,“ napsala o jeho díle Zora Prušková.