Narozen 1963, básník generačně náležící ke druhé vlně českého undergroundu, životně spojený s proudem české dekadence. Zastoupen v antologiích Už na to seru, protože to mám za pár (1985, sestavil Andrej Stankovič) a v Almanachu básníků pražského undergroundu — 9× Kontra. Byl redaktorem časopisu Vokno, jeho verše zhudebnil např. David Koller nebo Vladimír Mišík. Autor sbírek Stín svícnu (1994) a Po hadí kůži (2017). Jako dokumentátor archeologických nálezů přispěl do několika odborných publikací.
Básník, překladatel a orientalista Giorgi Lobzhanidze je považován za jednoho z nejvýznamnějších překladatelů nové generace, který ctí zavedené tradice převádění orientální literatury do gruzínského jazyka. Je autorem výborných překladů celé řady významných děl Orientu, například koránu, perských pohádek, gazelů Džaláleddína Balchího Rúmího nebo Růžového sadu básníka Sa’dího. Zároveň seznámil gruzínské čtenáře i s prací nejvýznamnějších orientálních básníků druhé poloviny dvacátého století, například s dílem Kroky vody Sohraba Sepehrího nebo Znovuzrození Forugh Farrokhzad. Sám Lobzhanidze je autorem pěti úspěšných básnických sbírek. Jeho básně se objevily i v německé antologii gruzínské literatury Ich aber will dem Kaukasos zu.... Autor ve své poezii vyjadřuje „vlastní přístup ke krutosti a bezohlednosti života, zároveň však i k jeho kráse a laskavosti. Způsob jeho vyjadřování je posmutnělý, případně na pomezí mezi ironií a parodií… Jeho poezie je jednoduchá, ale bohatá a mnohovrstevnatá, moderní a prostá patosu…“
Jeden je básník, prozaik, textař a překladatel. Druhý je básník, prozaik, dramatik a publicista. Oba narozeni v roce 1944, oba debutovali v roce 1969: Krátke detstvo kopijníkov (Štrpka) a Sliepka v katedrále (Repka), členové literární skupiny Osamelí bežci. Nakladatelství Protimluv letos vydalo antologii slovenské poezie Osamělí běžci.
Narozen roku 1991, vystudoval režii na Státní filmové a divadelní univerzitě Šoty Rustaveliho. Neotřelý básnický hlas zdánlivě odkazuje na autorovu domovinu, horskou oblast Chevruseti, zároveň však klade do nových rovin i různá umělecká a literární témata. Autorovu prvotinu, básnickou sbírku Vykročit na cestu, vydalo v roce 2012 nakladatelství Intelekti. „Pošetilost mládí, láska k domovu a rodnému kraji,“ píše v úvodu básnířka Diana Anfimiadi. „Drobné etnografické zápisky, moderní poezie v tom nejlepším slova smyslu, hledání sebe samého i Boha.“ Arabuli se v roce 2013 stal hlavním režisérem divadla Dušeti, v roce 2016 pak získal cenu Cinandali v kategorii poezie.
Proslavily ho zejména povídky a k dnešnímu dni mu vyšla celá řada povídkových sbírek: Autobiografie z profilu (1999, Saari), Dhaulagiri. ABC (2005, Saari), Nevycházej, slunce (2009, Saari), Ve stínu lodí (2010, Palitra) a Třetí oko (2016, Intelekti). Je také autorem románu Třináct dnů (2016, Intelekti). Kromě prózy píše i scénáře k dokumentárním filmům – podepsán je například pod dokumenty Královna Ketevan, Kolau Nadiradze nebo Kam míří karavana? Působil i jako šéfredaktor řady literárních časopisů.