Básníci mezi sebou příliš neřeší nějaké náboženské a duchovní otázky

Petr Čichoň vystudoval architekturu, ale pracoval jako literární redaktor: Votobia a Vetus Via a v literárním časopise Host. Dnes vlastní architektonický ateliér v Brně, píše básně a skládá hudbu. Patří k autorům, kteří navázali na intelektuální básníky meziválečné generace – především Jiřího Kuběny a Erika Friče.    

Debutoval se sbírkou Chilia, „knihou lyrické poezie spirituálního jádra a rázně stylizovaného výrazu; sbírkou básní-písní“... „Tehdy se nám podařilo získat na vydávání časopisu grant a hlavně shromáždit kolem něj řadu mladých básníků, jako byli třeba Martin Stöhr, Pavel Petr nebo Petr Čichoň. A právě ten posledně jmenovaný mi pak přinesl rukopis svojí první sbírky Chilia,“ připomněl Miroslav Balaštík z Hostu. 

„Byl přítelem i inspirátorem celé řady básníků, těch mladších i svých souputníků, například Rostislava Valuška, Eduarda Zachy, Jaroslava Erika Friče, Pavla Petra, Martina Reinera, Petra Mikeše, Petra Čichoně, Aleše Kauera a dalších,“ poznamenal o vlivu Jiřího Kuběny na mladou generaci Zdeněk Janál.

„Básníci mezi sebou příliš neřeší nějaké náboženské a duchovní otázky,“ popsal ono sepětí po smrti Jiřího Kuběny Petr Čichoň.

Ale Čichoň se nespoléhá jen na bardy, čile komunikuje i s mladou generací poetů. „Založíme hrad který pojmenujem / Bigbít / Plány načrtne Petr Čichoň / ve Švandě / a na stavbě bude otrocky dřít / ranec mániček / celý den,“ veršuje z Ostravy do Brna přemístěný Filip Klega.

Tak jako každý "pořádný" umělec se i Čichoň dostal do sporu s vykladači literatury: za svůj Slezský román si totiž vysloužil obvinění, že napsal román a náccích. „Pro běžného českého čtenáře je asi svět Slezského románu téměř nepřijatelný, přesto je v té knize něco, co patří do české kultury, je to součást česky psané literatury a je třeba to akceptovat, diskutovat o tom a nepopírat skutečnost. Pro mě je v této knize nesmírně vnímavě utkán svět Hlučínska, je tam pro mě něco důvěrné známého, něco, v čem jsem vyrostla, něco, co moc dobře znám. Velmi oceňuji autorovu práci s nářečím, já bych si na něco takového netroufla. Petr Čichoň je v tom velmi důvěryhodný. Slezský román není jednoduché čtení a věřím, že v mnoha lidech vyvolává zaujatost, to ale literatura má dělat. Jeho román končí slovy: ,Něbuj se! Zme doma.ʻ Tomu velmi rozumím,“ uvedla pro Ostravan.cz spisovatelka Eva Tvrdá.