Dnešní muži infantilní a žijí se svými rodiči, zaznělo i z Běloruska

Juhasja Kaljadová je literární pseudonym běloruské prozaičky Jauhenije Paraščankové (ročník 1981). Je rodačkou z druhého největšího města země – Homelu. Vstoupila do literatury jako vítězka literární soutěže mladých literátů pořádané Běloruským PEN-Centrem.

Záhy po výhře se objevila i její povídková prvotina Největší Afanasijova chyba. Naoko naivní dívčí próza získala velký ohlas zvláště mezi mladou „městskou“ generací běloruských tvůrců, o autorce se hovořilo jako o největším objevu roku. Stejnojmenná novela z její prvotiny také vyšla polsky pod názvem Traktor. Na MAČi v roce 2007 přečetla povídku Co je to štěstí. 

Autorka patří k mladé generaci nadějných básníků a prozaiků: jako jsou například Jaraslava Ananková (často píše pod pseudonymem Uljana Lenina), Fedora Koněva, Hleba Labadzenku, Valeryje Kustavová, která navazuje na generaci spisovatelů středního věku, jakým jsou Andrej Chadanovič a Sjarhej Balachonau. Znalci běloruské literatury pak zmiňují, že Juhasja Kaljadová je mezi nimi jako poněkud kontroverzní tvůrce.

Juhasja Kaljadová je poměrně kritická vůči současným mužům – a snaží se kultivovat „genderové stereotypy“. Podle ní se současní muži nechtějí ženit, nechtějí mít rodinu a děti, nechtějí za ně převzít zodpovědnost. „Nevědí, jak vydělat peníze. Oni infantilní a žijí se svými rodiči. Nerespektují ženy. Nevědí, jak se mají chovat: nepolíbí ruku, neotevřou dveře, nedávají květiny,“ napsala.

„Dvě světové války, nedostatek mužů, emancipace, změny v ekonomickém systému a nedej bože feminismus. To je důvod, proč ženy zapomněly, jak se vypořádat s muži,“ tvrdí autorka.