doporučujeme
Španělská čítanka 14 –
25. 03. 19

Ignacio Vidal-Folch: Realita je projekcí touhy, která se zakládá na událostech

Jedním z výrazných španělských hostí 17. ročníku Měsíce autorského čtení byl Ignacio Vidal-Folch, katalánský spisovatel, který se narodil v roce 1956 v Barceloně, a patří k předním prozaikům Španělska. Prosadil se v 80. letech jako autor komiksových scénářů.

Na konci 90. let jako novinář pozoroval zblízka pád komunismu ve východní Evropě. Své zkušenosti popsal v knize Pronto seremos felices (Brzy budeme šťastni, 2014), kde mluví o ztrátě iluzí spojené s pádem sovětského bloku.

Kritici označují jeho první romány za satirické a plné formálních experimentů. Ke svému psaní podotýká: „Realita je pro mě projekcí touhy, která se zakládá na událostech. Ty ale nejsou všechno a v tom okamžiku přichází fikce, imaginace, fantazie a všechny ty nástroje touhy, které příběh dotvoří.“

„Cestování je ta nejkrásnější věc, jakou máme, protože nás vytrhuje z naší rutiny; není však vždy možné cestovat. Takže nám nezbývá než sledovat filmy nebo číst knihy, ale to nás také  unavuje, protože chceme žít tuto zkušenost přímo a ne zprostředkovaně. Pak si někteří naivní, nebo přízemní duchové užívají veletrhů a atrakcí, kde si myslí, že nabudou zkušeností, které jinak nemohou získat,“ poznamenal v jedné úvaze autor.

Spisovatel se samozřejmě vyjadřoval také ke katalánské snaze o osamostatnění a při té příležitosti prohlásil, že Katalánsko bude potřebovat vlaky plně naložené psychiatry.

„Chodit k psychiatrovi není špatná věc, nikdo by se za to neměl stydět, že potřebuje lékařskou pomoc. Chtěl jsem tím jen naznačit to, že ve všech těch debatách se obvykle mluví o politických a ekonomických příčinách, rozdílných faktech a skutečných nebo vymyšlených historických souvislostech, ale nikdo nebere v úvahu, nebo jen málokdo, také psychologický a psychopatologický rozměr, který je zásadní,“ vysvětlil autor.

„Nuda buržoazního života a obzvláště toho vesnického, je veliká, ale snesitelná, pokud existují očekávání, že může být zachována a že se jí bude dařit i v budoucnosti. Krize tato očekávání zahnala a museli jsme doufat v další "příběh". A toho využil právě nacionalismus,“ naznačil.