doporučujeme
Gruzínská čítanka 2 –
15. 08. 18

O štěstí nemá vůbec smysl přemýšlet, musí se jen žít

Významný gruzínský básník, spisovatel, překladatel a kritik umění Šotha Iathašvili je ročník 1966: Jeho debut Křídla smrti vyšel v roce 1993. Vydal řadu básnických sbírek, čtyři knihy prózy a také sborník literární kritiky, za kterou získal cenu Saba v kategorii kritika roku.

Iathašvili působí i jako literární překladatel, gruzínským čtenářům představil Susan Sontag nebo antologii amerických básníků. Působí jako šéfredaktor časopisu Akhali Saunje a moderuje pořad Knihovna na Rádiu Svobodná Evropa.

Je držitelem řady básnických ocenění a pravidelně se účastní mezinárodních literárních festivalů. Jeho vlastní poezie byla přeložena do řady jazyků – vyšla například ve sbírkách Tužka v zemi (Krok 2016, Ukrajina), Anthology of Georgian Poetry (Arc Publication 2016, Velká Británie), Aus der Ferne (Corvinus Presse 2015, Německo), Ich aber will dem Kaukasos zu… (Pop Verlag 2015, Německo) nebo v Hedendaagse poezie uit Georgia (Poezie Centrum, Gent, Geruisloos geraas 2010, Nizozemsko).

Když v roce 1989 v Gruzii vyhlásili nezávislost, země se dostala do války a chaosu. Šotha Iathašvili se připojil ke skupině sociálně motivovaných umělců, kteří vystupovali pod názvem Tbilisi Performance Theatre. „V těch dobách otřesů měli mladí gruzínští umělci zájem o to, co se děje na ulici. Iathašvili pokračoval v této linii až do dneška: typická pro jeho poezii je pozornost věnovaná každodennosti,“ popisují kritici.

„Kromě toho, že je básníkem, je také plodným prozaikem a esejistou – a jeho ženská alter ego, Diana Vatsjhnadze, se také věnuje psaní a vydávání poezie a prózy. Je pozoruhodné, že mezi všemi formami, jimiž se vyjadřuje, především v jeho poezii, humor neustále sublimuje na povrch.“

„Iathašviliho šílenost je skromná a zdrženlivá a jemně tkaná do jeho obrazů, nečekaných obratů, frází a smíchu se slzami, což je možná symbol houževnatosti básníka, který stojí na vedlejší koleji v ruchu každodenního života,“ píší o jeho tvorbě.

Sám Šotha Iathašvili k tomu lakonicky dodává: „Mám v sobě hodně humoru, ale bývá mi smutno, když mě pronásleduje.“

„Dokonalé štěstí je něco, čeho nikdy nemůžeme dosáhnout, ale v určitém okamžiku přichází perfektní sled štěstí a pak si prostě uvědomíte, že dokonalé štěstí nestojí za to, abychom o něm přemýšleli. Musíš jen žít,“ vysvětluje autor.