Domingo Villar: Spisovateľ nikdy nevie kam dôjde
Ze Španělska proudila v létě 2016 do Brna plejáda autorů vychovaných zemí s bohatou kulturní tradicí, z níž ta literární je obzvlášť zajímavá. Na MAČ dorazil i představitel mladé generace Domingo Villar. Jako autor se věnuje všem žánrům, ale nejvíce próze.
Hispanistka Athena Alchazidu ho představila jako spisovatele, jenž se proslavil sérií detektivních románů s ústřední postavou vyšetřovatele Lea Caldase. V češtině vyšel jeden jeho román s názvem Pláž utonulých (2013). Titul ve Španělsku zfilmovali v roce 2015.
Villar působí rovněž jako gastronomický kritik. Knihy píše galicijsky i španělsky. „I když píši detektivní romány, jsou to příběhy lásky k mé zemi, ke Galicii, kde jsem se narodil a kde jsem vyrostl...“ prohlásil. „Píšeme o tom, co známe, o tom, co tvoří náš vnitřní svět, který se zakládá v dětství,“ uvedl mistr detektivek.
„Je to obrovská výhoda moci psát dvěma jazyky, dává mi to větší nadhled. Je to jako malíř, když má dvě palety a může si vybírat. Psaní ve dvou jazycích mě více nutí se zastavit, číst po sobě, přemýšlet o tom, co píšu, zabraňuje mi to v jistém spisovatelském spěchu. Psát galicijsky mě přibližuje k mé zemi, k mým kořenům,“ doplnil.
Na otázku otázkou
V jeho knihách se objevují postavy z odlišných španělských proveniencí. „Nás Galicijce charakterizuje, že odpovídáme na otázku otázkou, takže je to nekonečný dialog. Aragonci jsou naopak velmi přímí, bez vytáček, přímo k věci,“ uvedl.
„To moc dobře vím, protože jsem se oženil s ženou s Aragonie. Občas něco od nás z domácnosti můžu promítnout do svých románů,“ dodal s humorem.
„Když píšu detektivní příběh, mám vnitřní boj. Na jedné straně chci, aby děj byl poutavý, rychlý, zápletka odpovídala žánru. Na druhé straně se ve mně ozývá hlásek, který chce něco víc, chce tomu dodat hlubší literární rozměr. A ta přidaná literární hodnota často brzdí příběh,“ vysvětloval Villar. „Je třeba dosáhnout toho, aby literatura sloužila k vyprávění příběhu, nikoli aby se příběh podřizoval literatuře.“
Villar s literaturou pracuje. „Někdy, když své odstavce vylepšuji a snažím se je literárně pozvednout, nakonec je pak musím vymazat, když si je po sobě přečtu. V takovém případě použiju prvotní nápad a napíšu nakonec jen krátkou povídku. Zbavím se nádorů, které bujely v tom románu,“ nastínil, jak řeší vlastní literární boje.
Psaní je proces, který nemá jistý konec, naznačil v rozhvoru na MAČi v Košicích. "Spisovateľ nikdy nevie kam dôjde, niekedy sú plodom jeho úsilia nádherné veci, niekedy všetko úsilie vyjde navnivoč. Na svojej poslednej knihe pracujem už päť rokov. Pôvodne mala byť hotová už pred pár rokmi, ale neustále na nej pracujem a zdokonaľujem ju."
